Dnes jsem si pospal až do půl jedenácté a nádherně jsem se vyspal. Letyn už programoval v obýváku a během mé snídaně se Teletubbies rozhodli, že se vydají do města. Prý včera byli na obhlídce jednoho apartmánu, který se jim velice líbil a ten chlápek jim dal na rozmyšlenou do dnešního rána. Rozhodli se to tedy vzít, takže se asi budou brzy stěhovat.
Pak jsem koukal na seriály a najednou mi zazvonil telefon. Volala mi nějaká ženská z agentury, že prý ode mne dostala maila s žádostí o pozici .NET developera (což je zajímavé, protože jsem už týden nic neodesílal - už mě to nějak přestávalo bavit a říkal jsem si, že vlastně peníze mám a žije se mi tu docela dobře. Dneska ale zase nějaké inzeráty skouknu, přeci jen to nesmím vzdávat ). Tak se mě chvíli na něco vyptávala a já jsem jí docela dobře rozumněl a když jsem odpovídal, téměř jsem v tom nedělal chyby, což mě potěšilo. Nakonec se mě ptala, zda mám čas na osobní setkání, což jsem řekl, že mám. A tak jsme se domluvili na zítra na 11tou hodinu.
V jednu hodinu jsem si udělal obídek a pak jsem opět psal deníček až do půl páté, kdy jsem ho konečně dopsal. Pak jsem se vydal do hospody, kde pracuji, pro výplatu. Dostal jsem €94,50, což mi téměř dalo na nájem.
Když jsem se vrátil domů, koukal jsem na televizi. V mezičase jsem zjistil, že mi odepsali z jedné firmy, kam jsem posílal žádost o práci a chtějí, abych jim naprogramoval nějaké příklady, které mi poslali. Budu si tedy zítra programovat.
Asi v 19 hodin přišli zase dva šmoulové ze Celtic Halls pro nájem. Protože Laurence byla na pohovoru kdesi v Blanchardstownu, zaplatil jsem nájem i za ni. Pak jsem si šel vařit špagety k večeři a při tom jsem kecal s tabletkama (upravená přezdívka pro Italy alias Teletubbies). Tabletky říkaly, že prý jdou navštívit nějakého strýčka, kterého nikdy neviděly. Během jídla mi zavolal Ondra, že právě vyráží z centra města a že se sejdeme za 30 minut v hospodě, kam jsme chtěli jít slavit Letynovy dnešní 25. narozeniny.

Popohnal jsem tedy chatujícího Letyna a vyrazili jsme. Šli jsme do hospody v Blackhorse Avenue, kterou jsme ještě neznali. Našli jsme to jen o málo rychleji než Ondra. Vešli jsme tedy dovnitř a viděli jsme, že ta hospoda je docela velká. Protože tam hučeli televize, zalezli jsme si do jednoho vzdáleného rohu. Kluci říkali, ať jim tedy donesu nějaké pití, když jsem ten číšník, ale já jsem říkal, že tu nebudu brát práci jiným . Po chvíli se k nám přihasil takový mladý číšník a ptal se, co budeme pít. Letynova obvyklá otázka, jaké druhy piva mají, ho zaskočila a začal hodně přemýšlet. Vyjmenovával druhy piva, ale Letyn jakožto amatér na neznalec mu stejně nerozumněl. Já jsem mu to musel překládat a vysvětlovat. Pak si dal jedno, jehož název nepobral, já si dal Guinnesse a Ondra také.
Pak jsem klukům vysvětloval, že pivo je v angličtině nepočítatelné a tudíž je nesmysl říci "jedno pivo". Když nám číšník donesl piva, Letyn to zaplatil (protože nás zval - máme dohodu, že kdo dostane trvalou práci, zve do hospody ) a chtěl dát číšníkovi dýžko. Než to ale vyhrabal, tak číšník odešel. Vysvětlil jsem mu tedy, jak se v hospodách dávají dýžka. Pak jsme kecali o všem možném.
Když Ondra, jako první, dopil pivo, přihnal se číšník a odnesl mu sklenici. Ondra se divil, že prý si chtěl objednat. Opět jsem mu vysvětlil, že číšník se v Irsku nikdy neptá a musí se tedy ozvat sám. Ve chvíli, kdy jsem měl dopito já a přišel číšník, hned jsem si objednal další pintu a Ondra se pak přidal. Málem mu ale zase číšník utekl, protože mu to dlouho trvalo, než se vymáčkl. Letyn si pak objednal také, ale už něco známějšího, protože tamto pivo mu nechutnalo. Pak tam s Ondrou začali vyhrabovat z peněženky centíky, že prý mu pak dají dýžka. Zase jsem je musel usměrnit, že jednocenty se nedávají (Ondra jich měl připravenou celou hrst ) a že dýžko dává jen ten, kdo platí. Ondra dal tedy peníze Letynovi a ten je při platbě předal. Tím už moje školení skončilo . Kluci už taky snad umí chodit do Irské hospody, ale dalo to práci .
Po dopití druhého piva jsme se už docela pěkně motali a byli jsme dost vysmátí. Sebrali jsme se tedy a dopotáceli jsme se domů, kde jsme šli hned spát. Bylo asi půl dvanácté.

Fotky z dnešního dne

Předchozí: Návštěva Ondry
Následující: Deníček opět dopsán