Na dnešek jsme se s Ondrou rozhodli, že budeme péci bábovku. Od mamky jsem získal včera večer recept a zbývalo jen koupit suroviny.
Ráno jsem vstával něco málo po osmé, nasnídal jsem se a šel jsem dopisovat deníček. Už mi zbývali jen 3 dny. Po chvíli se probudil Letyn a po ještě větší chvíli i Ondra. Asi okolo poledne jsme se s Ondrou rozhodli dojet nakoupit potřebné suroviny. Hledali jsme tedy anglické překlady jednotlivých věcí a dělali jsme si seznam. Ještě jsme to nechali zkontrolovat Laurence, která se divila, že budem zase něco vařit. A protože v receptu byl jako hlavní odměrka použit hrníček, nevěděli jsme, jak má být hrníček velký.
Vzal jsem tedy hrníček a uvedený počet hrníčků s vodou jsem nalil na pekáč. Bylo to asi do třetiny, tzn. akorát. Vydali jsem se tedy nakupovat. Ondra chtěl jet do velkého shopping centra v Blanchardstownu, protože si chtěl ještě koupit boty na běhání.
Běhali jsme tam tedy po obchodech, ale žádné pořádné a při tom levné jsme nenašli. Nakonec si koupil stejné boty jako já před 3mi týdny. Pak jsme šli do Dunnes Stores, kde si Ondra ještě koupil tričko za €5 také prý na běhání a nakonec jsme šli nakoupit kýžené potraviny.
Našli jsme mouku, ale nemohli jsme se rozhodnout, kterou koupit. Chtěli jsme polohrubou a Laurence říkala, že prý je to baking flour. Taková tam však nebyla. Ptali jsme se nějaké ženské, ale ta říkala, že neumí anglicky. Koukali jsme tedy do regálu dál a začali jsme překládat jednotlivé názvy . Najednou se nás nějaká mladá slečna otázala, jestli chceme pomoct. Řekli jsme jí, že sháníme mouku na bábovku a ona nám poradila, kterou vzít. Pak nám ještě ukázala, kde je prášek do pečiva. Poděkovali jsme jí a šli jsme náš super nákup zaplatit k pokladně.
Domů jsme přijeli značně vyhládlí téměř ve 4 hodiny. Udělali jsme si s Ondrou tzv. kontinentální jídlo (tak tomu pořád říká Ondra - nevím kde k tomu přišel ), což jsou osmažené párečky, buličí oko a chleba. Byla to bašta. Já jsem pak šel psát deníček a kluci si šli číst. Dohodli jsme se, že okolo páté hodiny půjdeme péct bábovku.
Když nadešel čas pečení bábovky, Ondra se ujal míchání surovin v hrnku a já jsem se pustil do vymazávání plechu a vysypávání moukou. Ondra mezitím v hrnku promíchal 2 hrníčky mouky, 1 hrníček studeného mléka, 1 hrníček granulovaného cukru, 0.5 hrníčku oleje a 4 vajíčka (která profícky rozbíjel jednou rukou )

Promíchané těsto jsme nalili na pekáč, ale jen polovinu, do druhé jsme přidali kakao, zamíchali a dolili na pekáč. Takto připravé jsme šoupli do trouby.

Asi za 15 minut jsme zkoušeli, jestli je již naše bábovka upečená, ale nůž jsem vytáhl ještě trošku od těsta. Nechali jsme to tam proto dalších 5 minut. Potom jsme hotovou bábovku vytáhli.

Počkali jsme chvíli než vystydne, já jsem ji poté nakrájel, nandal první várku na talíř a ocukroval. Potají jsme jí s Ondrou jako správní šéfkuchaři ochutnali. Měla trošku chlebovou příchuť, ale jinak byla dobrá . Asi jsme nezvolili vhodnou mouku, ale to nevadí, příště zkusíme jiný druh.

Samozřejmě jsme nabídli všem v domě a sklidili jsme veliký úspěch. Laurence, Emilie i Simona nám bábovku chválili, jen Letyn něco breptal, že maminka dělá lepší (ale vařit nikdy nejde ). Bábovka se potom jedla ještě dlouho do noci.
Večer jsem zase šel dopisovat deníček a kluci s Emilií koukali na film. Laurence byla celá zmožená z výletu do ZOO a šla si lehnout. Simona byla zase pro změnu zmožená z cesty domů, protože neznala zdejší autobusový systém, vystoupila příliš brzy a museli jít domů půl hodiny pěšky. Šla proto také spát.
Já jsem večer ještě napsal znovu žádost o práci do firmy Ocuco a šli jsme také spát.

Fotky z dnešního dne

Předchozí: Jak jezdit autobusem
Následující: Deník dopsán