V Dublinu je několik typů městské hromadné dopravy. Nejrozšířenějším z nich je dvoupatrový autobus (tzv. Double decker bus), který jezdí úplně všude. Pak tu existuje jakási nadzemka DART, která jezdí ze severu na jih přes centrum a posledním je LUAS, což je tramvaj. V současné době LUAS disponuje již dvěmi!! tratěmi, jedna vede v severní části Dublinu a druhá v jižní.
Dvoupatrové autobusy jsou docela dobré, protože když si jde člověk sednout do patra až k přednímu oknu, má nádherný výhled před sebe. Jen ho trochu komplikuje ocelová tyč přesně ve výšce očí, která je tam asi kvůli bezpečnosti. Při prudkém nárazu byste nevypadli pod autobus, ale jen byste do ní vrazili hlavou . Autobusák vidí do horního patra většinou pomocí kamery nebo systému zrcátek.
Celá MHD je založeno na podivném systému, který člověk zvyklý na pražské MHD nemůže pochopit. Autobusy tu mají jízdní řád jen na vyjíždění z počáteční zastávky a jízdní řád se skládá ze seznamu asi 5ti nejvýznamějších míst, kudy projíždí, a doby v minutách (zaokrouhlených na pět) potřebných k přejetí mezi sousedními dvěmi. Tento jízdní řád je téměř na každé (na některých totiž jízdní řády nejsou) zastávce a je vždy stejný.
S tím souvisí i způsob jízdy autobusů. Pokud chcete, aby vám autobus zastavil, musíte mu dát znamení napřaženou rukou směrem do vozovky. Jinak profrčí klidně okolo. Pokud chcete vystoupit, musíte buď stisknout tlačítko na výstup nebo nahlásit řidiči, že na další zastávce má zastavit. Jinak opět nezastaví. Z toho vyplývá, že autobusy nemohou mít pevný jízdní řád, protože ani nevědí na kolika zastávkách budou zastavovat a navíc cesta tam se obvykle liší od cesty zpět u stejného autobusu (jezdí občas jinými ulicemi ).
Proto je tu jízdní řád téměř neúčinný. Je pouze k tomu, že se člověk může podívat, v jakých intervalech autobusy v danou hodinu jezdí, ale chodit na autobus přesně se prostě nedá.
Zajímavé je tu také nastupování do autobusu. Doprava je založená na systému, že téměř všichni lidé musí sedět (stojící lidé se v autobuse zahlédnou pouze vyjímečně a to pouze v dopravní špičce - autobusák v takovém případě dokonce řekne, že už jen např. dva lidé a má plno), a proto se nastupuje a vystupuje jedinými předními dveřmi. Proto tu také nenarazíte na revizora, vše kontroluje řidič.
Je možné jezdit buď za peníze nebo na různé permanentky. U řidiče je taková násypka, do které nasypete peníze a ze strany od řidiče je plexisklo. Na toto plexisklo se mince přitisknou, řidič je spočítá, vytiskne vám lístek a peníze propadnou do kasičky. Peníze se nevrací a platí se jen mincemi (nemáte-li mince, nikam nepojedete). Penězi je odstupňovaný počet zastávek. Občas se vás řidič i zeptá na místo, kam chcete jet. Zajímavé je, že řidiči neznají názvy zastávek (ten je asi na každé 10té zastávce), ale jen ulice, kudy projídějí. Pokud tedy chcete v Irsku používat MHD, musíte přesně znát místo, kam chcete jet a vědět, kdy máte vystoupit. Toto jsme se naučili již při našem příjezdu do Irska (jednou jsem u TESCA potkal podobného zoufalce, který se mě ptal, kde je nějaká zastávka. Ptal jsem se ho, jestli ví alespoň ulici a když nevěděl, řekl jsem mu, ať si to zjistí, jinak že se nikam nedostane. Okamžitě začal mobilovat nějakému známému ).
Permanentky se používají o něco snáze. Jsou to takové kartičky z tvrdého papíru s magnetickým proužkem. Prodávají se na jeden den, na týden a možná i delší. Napravo od řidiče je vždy přístroj na čtení těchto karet. Pokud tam šoupnete novou kartu, potiskne se zvrchu rozsahem datumů platnosti a zaznamená se to na magnetický proužek. Při každém dalším vstupu kartu jen zasunete a ono to pípne, pokud je karta v pořádku, nebo to pípne několikrát jiným tónem, pokud je nějaký problém a napíše vám to na displeji hlášku "Ukažte řidiči". Řidič většinou mávne a ani tu kartu nekontroluje, protože jim ty mašinky docela často zlobí, občas nejdou vůbec.
Řidiči autobusů a vůbec všichni řidiči v Irsku řídí dost agresivně. Naproti tomu jsem tu ještě neviděl jedinou dopravní nehodu a to už jsme tu měsíc. Zřejmě zbytečně neriskují. Autobusáci však jezdí jako ďáblové, hlavně po kruhových objezdech až se autobus naklání. Pokud chcete před zastávkou sejít z patra dolů, je to docela problém a o hubu. Nejlepší je mít volné ruce a držet se oběma rukama zábradlí, protože občas nečekaně zrychlí nebo zpomalí a schody vedou po směru jízdy.

Předchozí: Jak přecházet silnici
Následující: Pečení bábovky